Jak si instituce placená z veřejných peněz odhlasovala, že své vlastní výsledky nemá, jak změřit.

209 277 297 korun. Tolik zaplatila Česká televize z veřejných peněz do Asociace televizních organizací (ATO) za roky 2012 až 2026. Vím to jen proto, že jsem si o to musel zažádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím — povinnost, které veřejnoprávní instituce podléhá a komerční televize ne.

Za veřejné peníze a za veřejnou službu se ČT roky bije. Nejdřív o vyšší koncesionářské poplatky, které po sedmnácti letech od května 2025 vzrostly. A právě teď i o to, aby její financování nepřešlo na státní rozpočet a aby si udržela nezávislost. Hlavní argument zní: ČT umí svou veřejnou hodnotu doložit. Sama přitom v odpovědi na mou žádost uvádí, že bez údajů o sledovanosti by plnění svých povinností „nebyla schopna jakkoli doložit“.

A přesto na valné hromadě ATO 4. listopadu 2025 Hynek Chudárek, generální ředitel České televize osobně odhlasoval změnu měření, po které ČT svůj vlastní výkon přes zlom metodiky nemá jak srovnat. Sama si odhlasovala, že na sebe ztratí měřítko. Tomu se neříká strategie. Tomu se říká transparentnost jen na efekt.

ČT roky boje o poplatky — a o nezávislost

Začněme penězi, protože o ty tu jde především — o ty veřejné. Televizní poplatek se od května 2025 zvýšil na 150 korun měsíčně, poprvé po sedmnácti letech, a nově dopadá i na domácnosti, které veřejnoprávní vysílání sledují přes internet. Krok, o který ČT a Český rozhlas dlouho usilovaly a který má jejich rozpočtům přinést stamiliony.

Tím to nekončí. Na stole je úvaha přesunout financování veřejnoprávních médií od roku 2027 na státní rozpočet. ČT i Rada ČT se brání s odkazem na nezávislost — smyslem poplatku je právě oddělit financování od každoročního politického vyjednávání o rozpočtu. Je to legitimní obrana a sdílím ji.

Obě bitvy ale stojí na jednom předpokladu: že ČT dokáže svou veřejnou hodnotu doložit čísly. Že umí ukázat, koho a jak oslovuje. K tomu potřebuje měřit — a měřit srovnatelně v čase.

Co se 1. února 2026 opravdu změnilo

Nejdřív uveďme věc na pravou míru. Odložená sledovanost (timeshift TS0–3) je součástí oficiální televizní měny už od roku 2017. Tehdy se do měny přidala a posloužila jako učebnice: GRP vzrostly, televize ujišťovaly, že to ke zdražení nepovede, a faktura přesto narostla o čtyři procenta. Cena za jeden GRP se nezměnila — ale GRP už nebyl ten samý GRP. Změnila se definice jednotky, ne realita.

Rok 2026 je pokračování téhož příběhu, jen citelnější. K 1. únoru nastaly v měně dvě souběžné změny najednou: z peoplemeterového panelu Nielsen Admosphere se vyřadilo měření hostů v domácnostech a do měny se přidala data mimo domov z projektu ReDAM — jiného dodavatele (ResSOLUTION Group), na jinak postaveném panelu (zhruba 1 000 až 1 500 lidí s mobilní aplikací oproti 1 900 peoplemeterovým domácnostem) a jinou metodikou (audiomatching). Vznikla nová měna L+TS0–3 BS.

Důsledek je zásadní: hodnoty sledovanosti před 1. únorem 2026 a po něm nejsou metodicky přímo srovnatelné. A znovu — modernizace měření je správná, diváci skutečně odcházejí z obýváků. Problém není v tom, že se měří víc. Problém je, že se přerušila časová řada, aniž by někdo zajistil, jak ji srovnat.

ČT podepsala cíle na staré měně — a pět týdnů nato změnu odhlasovala

Tady se kruh uzavírá. Třicátého září 2025 ČT podepsala Memorandum o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání na období 2026–2030 — dokument s ukazateli a cíli, jejichž výchozí hodnoty stojí na staré měně, platné před 1. únorem 2026.

O pět týdnů později, 4. listopadu 2025, valná hromada ATO tu měnu změnila. Jednomyslně. Za Českou televizi hlasoval osobně generální ředitel Hynek Chudárek, který do funkce nastoupil v červenci 2025 z pozice výkonného ředitele obchodu ČT.

Shrňme to: ČT se zavázala plnit pětileté cíle veřejné služby, měřené určitým metrem — a vzápětí si tentýž metr nechala přestavět. Bez souběžných dat nemá, jak doložit, jestli cíle plní, nebo ne. To není dohled nad veřejným zájmem. To je dobrovolně odhlasovaná slepá skvrna.

Otázky, které jsem ČT položil

V doplňující žádosti podle informačního zákona jsem se ČT zeptal na to podstatné. Ne na peníze zadavatelů — na její vlastní schopnost doložit veřejnou službu.

Zda před hlasováním požadovala nebo navrhla souběžné vykazování obou metodik po přechodné období, případně přepočtové koeficienty, které by umožnily zrekonstruovat časovou řadu. A pokud ne, z jakých důvodů na tom netrvala.

Jak bude vyhodnocovat cíle Memoranda 2026–2030, jejichž výchozí hodnoty byly kalibrovány na měně před změnou. A jak metodickou diskontinuitu promítne do výročních zpráv, do zpráv pro Poslaneckou sněmovnu a do reportingu Radě ČT.

A konečně: zda dopad zahrnutí dat ReDAM do měny považuje za zpětnou vazbu pro veřejnou službu, nebo převážně za dopad do komerční cenotvorby reklamy, kterou prodávají komerční členové ATO.

Tahle poslední otázka míří k jádru. Pokud rozšíření měny slouží hlavně komerční cenotvorbě, pak ČT svým veřejnoprávním hlasem posvětila krok, z něhož těží komerční prodejci — a sama za to zaplatila ztrátou srovnatelnosti vlastních dat.

Transparentnost jen na efekt

Připomeňme, co ČT u téhož rozhodnutí sama přiznala. Že neprovedla žádné právní posouzení souladu rozšíření měny se stanovami ATO; spokojila se s kruhovým argumentem, že „REDAM je nedílnou součástí PCEM, z principu nemohlo dojít k rozporu“. Že se nezabývala otázkou koordinovaného postupu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. A že zápis z onoho jednání valné hromady odmítla vydat.

Přitom oficiální měna je v Desateru PCEM 2023–2027 definovaná jako živá sledovanost plus odložená TS0–3, bez zmínky o měření mimo domov. Otázka souladu tedy nebyla banální — ČT se ji jen rozhodla nepoložit.

A v tom je celá pointa. Instituce, která se dovolává nezávislosti a odpovědnosti, neukáže zápis z chvíle, kdy měnila vlastní měřítko, a předem nezkoumá, jestli je to vůbec v souladu s pravidly. Transparentnost se nepozná podle toho, co instituce ráda ukáže — vyšší čísla po rozšíření měření. Pozná se podle toho, co je ochotná vydat, i když se jí to nehodí: zápis, posouzení, souběžná data. Třináct let píšu o slepých skvrnách v mediálních metodikách. Tahle je výjimečná tím, že si ji aktér způsobil sám.

Spočítejte si to — a kdo na tom vydělá

Čísla z dubna platí dál. Rozšíření měření přidalo zhruba deset procent GRP, aniž by se cokoli změnilo na straně diváka. Když agentura k tomu vyjedná „standardní“ meziroční inflaci ceny za bod o sedm procent, počítá těch sedm procent z nafouknutého základu. Sedm procent vidíte, deset procent nevidíte. U rozpočtu 10 milionů je to milion ročně, u 100 milionů deset milionů.

Postavme čísla vedle sebe. Do asociace, která měnu spravuje, přiteklo 209 milionů korun z veřejných peněz. Změna měny, kterou tatáž asociace prosadila, posiluje hlavně komerční cenotvorbu prodávajících a zadavatele stojí řádově stamiliony ročně. Z veřejnoprávního pohledu je ale nejdražší něco jiného: ČT za to zaplatila tím, že přišla o schopnost srovnat sama sebe. To se nevyfakturuje. Ale je to ztráta.

Co teď

Začnu tím, co je v rukou ČT — a co by veřejnoprávní médium mělo udělat samo od sebe, protože to nestojí koncesionáře ani korunu navíc. Vydat zápis z jednání valné hromady. Zadat nezávislé právní a soutěžní posouzení změny metodiky. A hlavně zajistit souběžná, případně přepočtová data, aby si ČT i nadále uměla doložit plnění svých vlastních cílů. Přesně to znamená slovo transparentnost.

Změna měření je legitimní. Dobrovolně odhlasovaná ztráta vlastního měřítka — právě když ČT bojuje o důvěru i o nezávislost — legitimní není.